Můj příběh

Narodila jsem se v malebné vesničce Hutisko-Solanec, moji rodiče mi vybrali jméno Jarmila, naše společné příjmení bylo Miklovi, byl 15. leden 1980. Vyrůstala jsem společně se svými třemi sourozenci převážně venku, při hrách, od devíti let také při práci kolem krav, prasátek, slepiček, králíků a všeho možného zvířectva, to už bylo pravda méně času na hry, o to víc jsme si je možná užívali.

Mé první setkání s vodou bylo na plaveckém výcviku ve Vsetíně, mám na něj jen matné vzpomínky, jako možná většina z nás… hluboká voda, kde jsem nedosáhla, hodně vypité vody a kuckání, bílá hole, divný odér ze sava… nu přežila jsem, ale plavat jsem se nenaučila… Se sourozenci a celou pouliční bandou jsme se toho léta stejného roku vypravili k Rožnovské Bečvě, přímo ke druhému splavu, kde bylo hodně vody…Já jsem byla nejmladší z celé této dětské výpravy. Všichni přeplavali na druhý břeh Bečvy a já jsem zůstala samotná na druhé straně.. Volala jsem na staršího bráchu, ať mi jde pomoct..toužila jsem být tam, kde všichni, tedy na druhé straně..ale plavat jsem neuměla. Brácha jen odpověděl: „Jestli chceš za námi, tak plavej“.  No a já jsem moc chtěla..už ani nevím jak a najednou jsem byla na druhé straně, hojně chválena celou naší dětskou komunitou.

Pak už byla ve vodě každé léto, no když se vystavělo koupaliště, tak jsem tam mohla být od rána do večera..což moc nešlo, kvůli práci..kdo jste z hospodářství, jistě víte, seno, brambory, sečení, zahrádka, seno, mandelinky…měli jsme skvělé kamarády a ti nám chodili pomáhat, abychom s nimi mohli k vodě, což bylo skvělé…

Pak jsem dospívala a voda ustoupila do pozadí…ekonomická střední škola, maturita, zaměstnání administrativní pracovnice, sice hospodářství už jsme neměli, přesto volného času bylo málo. Voda mi zůstala v srdci.. jen bytí v ní nebylo tak časté jako v dětství…

Vdávala jsem se v devatenácti a mé jméno od té doby je Jarmila Válková, po dvou letech se nám narodila Klárinka. Věděla jsem, že s ní chci chodit plavat, ovšem nejbližší plavání bylo až ve Frýdku-Místku a vzhledem k tehdejší mateřské jsme si to finančně nemohli dovolit…

Sny se však plní a věřím, že i vám a otevřelo se plavání i v Rožnově pod Radhoštěm, úplně nadšená jsem začala, tehdy s roční Klárkou chodit plavat.. sice měla lekci v době svého nejhlubším spánku, přesto jí to vůbec nevadilo..většinou se vzbudila až byla celá vysvlečená, hned jak zjistila, že jsme na bazénu, volala radostí: „čapi čapi“. Hned v prvních měsících zde poptávali instruktorky plavání, které jsou přímo z lokality Rožnovska…zaujalo mě to, protože jsem cítila, že administrativní práce, kterou jsou před mateřskou vykonávala není pro mě to pravé ořechové…

A v roce 2002 jsem absolvovala kurz, stala jsem se „Instruktorkou pohybové, rozumové, sociální, výtvarné a hudební výchovy kojenců, batolat a předškoláků“ Začala jsem plavat již při mateřské, moc mě to bavilo, vymýšlela jsem nové prvky, které v metodice nebyly, plavala jsem i ve snech, prostě mě to celou prostoupilo.. Po dvou letech jsem se stala vedoucí pro celý provoz v Rožnově p. R. Po pěti letech jsem začala narážet na něco, čeho jsem si před tím nevšimla a co mi začínalo vadit… Cítila jsem, že toto není moje cesta, viděla jsem jiné možnosti, které tu jsou…Měla jsem obrovské štěstí, že jsem kolem sebe měla úžasné lidičky, kteří podnikali a Ti mě velmi podporovali a pobízeli, abych se toho nebála a otevřela si své plavání…Chviličku to trvalo, než jsem se odvážila „postavit“ se na vlastní nohy.

V roce 2007 začaly přípravy a v únoru 2008 se oficiálně otevřel Delfínek – nejen plavání a cvičení miminek… Zde se začíná psát už další historie a o té třeba zase někdy příště…

Jsem moc šťastná, že mohu dělat tuto práci, která mě naplňuje, baví mě a přináší mi radost…miluju děti, smích, vodu a jsem vděčná, že existuje tato kombinace vody, děti, radosti a smíchu a je mi ctí, že Vám mohu svobodně nabízet „rozvzpomínání si“ na vodu, která nás všechny houpala před vstupem na svět, v bříšku maminky..

Jarča Miklová